Neděle 31. ledna 2016
Kapitola první
Jmenuji se Kateřina Kubištová, je mi 21 let a jsem studentkou třetího ročníku Vyšší odborné školy cestovního ruchu v Karlových Varech. Někteří z vás mě již znají díky mému putování po zemi po Islandu, kde jsem strávila téměř čtyři letní měsíce v rámci pracovního programu Work and Dicsover, který nabízí agentura STUDENT AGENCY. Do země "Ohně a ledu" jsem odcestovala v roce 2015, a to 31. května nejprve autobusem do Berlína a z Berlína jsem letěla na letiště Keflavík na Islandu. Má první reakce na Island nebyla zrovna pozitivní. V mysli se mi při prvním pohledu na čmoudící pevninu neustále opakovalo: „Proč jsem proboha přijela do této hroudy hlíny?“, ale při dosednutí letadla byla má negace ta tam a já se těšila na své nové zážitky. Tehdy jsem pracovala v hotelu Glymur, který se nachází nedaleko hlavního města Reykjavík, jako servírka hotelové restaurace a příležitostná recepční tři měsíce. Během svého pobytu jsem procestovala skoro celý Island a to skoro všemi možnými dopravními prostředky včetně stopování, což jsem dělala úplně poprvé a zanedlouho jsem už díky absolutní bezpečnosti této země stopovala i sama. Vyzkoušela jsem si mnoho zajímavých a úžasných aktivit, jako arktický rafting na divoké řece 4+, kde jsem se i „cvakla“ či jsem šnorchlovala mezi kontinenty v nejstudenější a nejčistší vodě Islandu v národním parku Thingvellir – Silfra, kde se mimo jiné také natáčela Hra o Trůny (Zeď). Islanďané jsou neuvěřitelně hodní lidé, a tudíž jsem nikdy neměla s ničím problém. Viděla jsem kromě papuchalků (což je ostuda, ale vždy jsme se nějak minuli) skoro vše, cestovala, poznala úžasné lidi, zdokonalila si anglický jazyk a maximálně si užila své letní prázdniny.
Po návratu z Islandu jsem nebyla schopná téměř 14 dní o svých zážitcích mluvit. Byla jsem plná dojmů a zážitků a tak mě to samotnou překvapilo, jelikož jsem ve skutečnosti dosti sdílná. Stýskalo se mi. Během svého pobytu jsem si k Islandu vytvořila zvláštní pouto a připadala jsem si tam jako doma. Při mém příjezdu zpět do České republiky mě ale nakonec dorazil a dojal pohled na české středohoří, skrze které jsem se vracela. Tehdy mě to rozplakalo.
Po uplynutí 14 dnů se blok ve mně konečně zlomil a od té doby už jen mluvím – a to hodně. Už pár měsíců jsem byla rozhodnutá, že v práci v zahraniční chci pokračovat i dalším létem. Tentokrát jsem se ale rozhodla pro Norsko. Všichni se mě ptají, proč mám touhu jezdit do takovýchto studených zemí, když mám ráda sluníčko a teplo? Ale proč vlastně ne? Jsou to země s úchvatnou přírodou a zima mi v tomto případě vůbec nevadí. Zašla jsem tedy opět do mě dobře známé plzeňské pobočky STUDENT AGENCY, kde jsem se opět setkala s panem Zdeňkem Janečkem, který má pracovní pobyty na starost. Nejprve jsem mu poděkovala za suprové a bezproblémové zajištění mého Islandského pobytu, jelikož jak jsem se dozvěděla od ostatních českých kolegyní v hotelu, tak u nich organizace trochu drhla. Následně, jsem pana Janečka požádala o více informací o pracovním programu FARMY NORSKO. Ale na farmu by mě asi jen tak někdo nedostal. Naštěstí je v rámci tohoto programu také možnost pracovat v cestovním ruchu, což je pro mě jakožto studentku cestovního ruchu mnohem atraktivnější.
Pro zápis do programu jsem ale musela ještě asi tři a půl měsíce počkat. Pan Janeček mi e-mailem ještě před Vánoci poslal přihlášku do programu a já si mohla vyřídit některé důležité položky ze seznamu náležitostí přiložených k přihlášce – jako jsou potvrzení od lékaře, reference od učitelů a další. Konečně tady bylo pondělí 4. ledna a pracovní program byl otevřen.
Jelikož jsem v tu dobu byla opět ve škole v Karlových Varech, domluvila jsem si schůzku až na pátek 8. ledna kdy jsem se vracela zpět domů do Plzně. V pátek v 16:00 jsem se tedy znovu ocitla na plzeňské pobočce společnosti Student Agency. V kabelce jsem měla připraveny všechny důležité dokumenty a pochopitelně také zálohu 120 EUR za pracovní program. S panem Janečkem jsme tehdy vše vyřídili, zkontrolovali, popovídali si anglicky a já na závěr zaplatila. Byla jsem samozřejmě opět neskutečně nadšená a natěšená. Pracovní nabídka by mi prý ale měla přijít asi tak v květnu (v polovině června, hned po absolutoriu bych měla odlétat). Už se těším!
Žádné komentáře:
Okomentovat